O půl roku zpět – 30. dubna 2020

Sportovci v izolaci: Aleš Dolejší zkouší roli rodiče, učitele a hlavně sourozence, pomáhá s domácími pracemi, těší se na přítelkyni a kluky z týmu

Omezený pohyb osob na veřejnosti kvůli koronaviru zasáhl i (ne)zručské sportovce. Ti tak překvapivě mají spoustu času na dlouho odkládané činnosti i nejrůznější nečekané aktivity. Zeptali jsme se jich, jak v karanténě trénují, co kromě trénování v domácí izolaci ještě stíhají dělat a jaké bláznivé nápady už stihli realizovat.

1) Jak moc vám karanténa omezila sportovní život?

Byly zrušeny všechny soutěže v házené, což mě rozhodně nepotěšilo. Moje výhoda však je, že mě baví i individuální sporty, takže házenou nahradilo kolo, tenis a běhání.

2) Co dělá sportovec a jak vůbec tráví svůj volný čas, když nefunguje jeho sportoviště a je omezený pohyb osob na veřejnosti?

Pořád jsem student, takže svůj čas věnuji škole. Na sport však nezapomínám. Doma posiluji se svou vahou a díky postupnému uvolňování opatření už si mohu jít zahrát i tenis, jít se projet na kole nebo si jít zaběhat.

3) Jak se udržujete v kondici? Jak trénujete?

Od klubu nám pravidelně chodí tréninkový plán, takže posilování, běhání, skákání a vytrvalost, to vše je v tom zahrnuté. Také je však potřeba dohnat, co se nestíhá v sezóně. Pořádné protahování a zlepšení svých disbalancí, které je také velmi důležité a nyní je více času na tom zapracovat.

4) Jaký domácí trénink byste doporučil ostatním?

Posilování se svou váhou, jógu, tabatu i obyčejné protažení.

5) Co vás karanténa naučila?

Jelikož mám mladšího sourozence, tak mám tu možnost si vyzkoušet roli rodiče a jelikož se nechodí do školy, tak i učitele. Jsem zároveň rodičem, učitelem, sourozencem apod. Všechny tyto role se snažím zvládat, jak nejlépe můžu. Zároveň jsem si začal i více vážit každé chvíle, kdy mohu být venku a jít se třeba jen projít do lesa.

6) Co kromě trénování v domácí izolaci ještě stíháte?

Užívat si rodiny, protože v sezóně moc doma nejsem, takže to si teď vynahrazuji. Jak jsem už říkal, čas věnuji i škole, ale doma samozřejmě pomáhám i se všemi domácími pracemi.

7) Stihli jste už realizovat nějaké bláznivé nápady?

To se mi zatím ještě nepovedlo, do tohoto stádia karantény jsem zatím ještě nedošel.

8) Kolik vlastníte roušek? Zkusil jste ušít vlastní nebo jste ji dostal? Případně od koho?

Roušek mám několik, ale nejraději mám stejně šátek na venkovní sport, je to pro mě pohodlnější. Šít jsem radši nezkoušel. Roušky u nás šila mamka.

9) Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?

Tak samozřejmě na sport, až zase budu moci bez omezení jakkoliv sportovat. Dále až se budu moci vidět se svými prarodiči, které pro jejich bezpečnost teď skoro vůbec nevídám, se svou přítelkyní, s kluky z týmu, trenéry a s ostatními přáteli. Také, že zas budeme moci normálně fungovat jako předtím a nebudeme se muset omezovat.

10) Co byste vzkázal fanouškům.

Jestli nějaké mám, tak bych jim rád vzkázal, ať ještě vytrvají a dodržují veškerá opatření. Jen ať sportují a snaží se minimálně scházet do té doby, než to povolí vláda, i když samozřejmě chápu, že se vám po svých blízkých stýská. A chtěl bych jim popřát hodně síly, vytrvalosti, trpělivosti a hlavně to zdraví, které je teď nejdůležitější.

Děkuji za rozhovor.

Připravil: Josef Tůma, foto: autor, archiv Aleše Dolejšího

FOTOGRAFIE: